Tak nějak...

pátek 4. březen 2011 19:02

Slaven Bilič a Aljoša Asanovič

A to by bylo všechno. Ještě jsem zkusila vyrobit bonusový materiál. Snad se vám bude líbit. Děkuji za trpělivost při čtení. Dokonce jsem už vymyslela, že sem hodim starou povídku, kterou jsem napsala před pár lety... Ale teď ještě ten bonus. Nazdar bazar :)

Dodatek: VŠECHNO BYLO JINAK aneb CHORVATI TAM NEBYLI

Každá knížka by měla mít nějaké to slovo autora. I tady to nebude výjimka, protože vám řeknu, milí čtenáři, jak to bylo doopravdy s Chorvaty na mistrovství světa. No nijak. Vůbec se tam neprobojovali. Ale to chci hned vysvětlit v dalších odstavcích, které budete číst s jistě neskrývanou zvědavostí. Jak to vlastně doopravdy bylo?

Jak jste jistě pochopili, tohle nebyla zrovna spanilá jízda chorvatské reprezentace. A s panem Biličem, kterého si strašně vážím, jsem se nikdy nesetkala. Maximálně tak na obrázku v televizi nebo na internetu. Jak by to vystihl můj bývalý učitel ekonomiky a účetnictví: „Znám se s ním napůl – já znám jeho, ale on mě ne.“

Alespoň jsem ho mohla sledovat na internetu díky přenosům televiznímu a rádiovému přenosu z HRT2. Většinou jsem neměla obraz, takže jsem seděla a napjatě naslouchala mluvenému komentáři. Musela jsem se pořádně snažit, abych věděla, co říkají. Totiž, abyste chápali, moje chorvatština byla tehdy ještě v plínkách. Ale hlavním slovům jako „nogomet“, „dvanaesterac“, „napadač“, „vratar“ i jiným takovýmto specialitkám jsem rozuměla. No nadskakovala jsem vzrušením. Musím přiznat, že i když hráli hezky, tak jim to šlo hrozně a s Kazachy, s papírově slabším soupeřem, se trápili jako s Ukrajinou. Sice jim potom „foukli“ dva „banány“ a šli domu, ale skončili na třetím místě za Ukrajinou, která porazila očekávaně Andorru vysokým rozdílem. Netuším už kolik jich nastřílela, ale matně si vzpomínám na 0:6 pro Ukrajinu. Kvalifikační zápasy jsem napsala do tabulky:

Datum

Zápas

Výsledek

6.9.2008

Chorvatsko

Kazachstán

3:0

10.9.2008

Chorvatsko

Anglie

1:4

11.10.2008

Ukrajina

Chorvatsko

2:2

15.10.2008

Andorra

Chorvatsko

0:2

1.4.2009

Chorvatsko

Ukrajina

0:0

6.6.2009

Bělorusko

Chorvatsko

1:3

19.8. 2009

Chorvatsko

Bělorusko

1:0

5.9.2009

Anglie

Chorvatsko

5:1

9.9.2009

Chorvatsko

Andorra

4:0

14.10.2009

Kazachstán

Chorvatsko

2:1

 

Tak. A pořadí vypadalo takto:

  1. Anglie
  2. Ukrajina
  3. Chorvatsko
  4. Bělorusko
  5. Kazachstán
  6. Andorra

Vůbec to se Slavenem potom vypadalo nahnutě, ale o tom se rozpovídám v dalším odstavci, který nám poví, proč se vůbec nedostali z kvalifikační skupiny na MS 2010 v JAR.

Tři důvody, proč zklamala „kostkovaná mašina“:

 

1. zranění

Že hráče Arsenalu, naturalizovaného Chorvata z Brazílie, Eduarda Alvese da Silvu trápila otevřená zlomenina, to jsme všichni viděli. Nemohl hrát ani na ME 2008. Ani nyní nebyl pouštěn na trávník díky (!) patě, kterou si zranil. Další hráči, jako byl Luka Modrić, Stipe Pletikosa nebo Mladen Petrič také chyběli. Všimněte si, vesměs jsou to ti nejdůležitější muži ve Slavenově první jedenáctce. Řešení bylo jediné – postavit proti soupeřům nové hráče, mladé pušky. Výsledek? Obstáli. Nyní míchá ostřílené profesionály s mladíky z výběru bývalého bronzového brankáře Dražena Ladiče. Ten totiž má na starost mladou jedenadvacítku.

 

2. noční zábava

Řeknete mi, že co je na tom? Ale ono na tom je hodně, pokud se hráči noc před zápasem nejdou vyspat a radši řádí na diskotéce. Ono je to potom těžký, jelikož je vidí kamery a foťáky paparrazi, kteří na tom poté vydělají hodně peněz. A hráči jsou špatná reputace pro fotbalový svaz. Svou roli v tom měli Križanac a Šimunić. Právě před posledním zápasem s Kazachstánem. Chybělo málo a mohli hrát v baráži o postup. Ale to by bylo také stejně na nic, když se ohlédnu do minulosti. Križanac neměl svou formu. Všechno nechal v Rusku. Proto byl v reprezentaci „nepotřebný“. Dělal hodně chyb, málokterou uměl přiznat a vymlouval se, jako všichni hráči fotbalu, na štěstí. Šimunić byl to samé v bledě modrém.

 

3. nejistý trenér

Nakonec jsem si připravila konečnou velikou lahůdku – jeden čas, po zpackaných kvalifikacích, chtěl Slaven Bilić podat výpověď. Čekala se od něj, jenže nikdo se do té chvíle nezajímal otázkou, kdo by měl nastoupit po něm. Kdo tedy? Někteří navrhovali Igora Štimaca, který však nebyl kladně a jednomyslně přijat, ani veřejnost se s tímto řešením nechtěla smířit. Pak tu byl otec Niko Kranjčara  Zlatko Cico Kranjčar, jehož okamžitě zamítli, a on sám se věnuje nyní „lepšímu“ podniku – trénuje Černou Horu. Nakonec zbylo na Markovičovi, jak rozhodne. Pro Slavena se rozhodla většina z HNS a veliká většina veřejnosti se také vyslovila pro. V jeho prospěch také hovoří to, že i fotbalisti sami si ho oblíbili a prosili ho, aby zůstal. A on svolil a řekl, že přijme novou smlouvu na 1,2 miliony kun. Je to jeden z nejmenších platů trenéra reprezentace v Evropě.

A jak to vypadalo teda na mistrovství?

Když bych to řekla takhle po svém, "tak tam ten Balkán byl.“ Ale v jiné podobě. Zhmotnil se v podobě Srbska ve skupině D a ve skupině C se vylíhlo takové malé, ještě neopeřené kuřátko – Slovinsko.

Ve všech skupinách to v úplném začátku bylo buď nerozhodně po úporném zápase, nebo se uhrálo vítězství, ale po jakém propocení dresu. A s vypjetím všech sil. Sledovat se to dalo. Já měla hlavně v oku Srby, Slovince a Slováky. Víc jsem k životu nepotřebovala.

První jmenovaní hráli pěkně, docela i slibně. I když, jak jsem již předeslala, první zápas byl na prd a nuda. Pak se ovšem štěstí obrátilo a oni vyhráli. Kupodivu porazili Německo. Zde si neodpustím takové to malé rýpnutí – čím to, že Německo dojíždí na zápasy s balkánskými národy? Nejdřív Chorvatsko a teď už i Srbsko. A teď zase seriózněji – Srbům to moc nestačilo. Vyřadila je Austrálie a mohli se loučit!

To Slovinci měli o poznání více práce, jelikož jak víme, je to statisticky slabší tým a měl ve skupině Alžířany a Angličany. Jeli docela slibně. Alžírsko porazili s vypětím všech sil 0:1. Yebda dělal docela problémy. Potom se poprali s USA a měli remízu. Jenže potom to šlo špatně – Anglie (před nedávnem ještě postrach Evropy) se s nimi potrápila a vyhrála s jedním jediným gólem. Kam ta Anglie spěje… Chudák královna. Ta musela mít šoky, když svoje hráče viděla. Pokud se vůbec na ten fotbal dívala.

No a Slovensko. Ti jediní se mi dostali do osmifinále. Dostali Oranjes. Chudinky moje. Dostali dva banány a bylo. Co jim byl platnej zápas o udržení s Itálií. Sice ji hezky rozmontovali, ale to bylo tak všechno. Jinak všechna čest.

Kdybych měla psát, co bylo nejhorší, tak to by musela být zase jedna celá knížka. Dobrá, ne tak tlustá jako tahle, ale byla by to menší brožurka. Ale na jednom se shodneme – děs a hrůza byly vuvuzely! Ty rámusily všude. Šílený. Paradox je, že jednu máme doma v barvách české reprezentace…

Kdo vyhrál? Samozřejmě, favoriti ze Španělska.

Všechna jim čest a sláva. Myslím, že si to zasloužili. Pohár nedrželi v rukou hodně dlouho. Takže tak.

A já se s vámi tímto malým bonusem loučím. Vím, že to bylo někdy strastiplné vyprávění, místy i k popukání nudné, ale snad se vám líbilo. Což mi teď připomíná, že jsem nenapsala zmínku o ME 2012 v Polsku a Ukrajině. No jo… To musím napravit hned v druhé knížce! Snad se tam ti kostkovaní klauni dostanou.

Michaela Rejzková

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Michaela Rejzková

Michaela Rejzková

Budu psát s přestávkami svou knihu. Tedy dokončenou a zde ji budu uveřejnovat, abyste si mohli udělat obrázek o tom, co je moje tvorba. Kdo jsem a co dělám, taky to budu psát. Neochudila bych vás o nějaké perličky naší rodiny. Snad se to povede. A vy se trochu budete smát či plakat.

Jsem Michaela, hledám si práci, ráda píši. Jsem hrozně tvrdohlavá a jdu si za svým, což se ukázalo v největší míře teprve až po jednadvaceti letech. Tak bych v tom ráda pokračovala. Jdu si za svým snem, osudem a přáním. Mám ráda fotbal, Hvězdnou bránu a taky kočky. Jsem taky strašlivej diblík. Ahoj!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy